
Intuice a nedostatek důvěry ve vlastní úsudek - pohledem neurovědy

Jak naslouchat svému vnitřnímu hlasu
Intuice je schopnost rychle pochopit nebo se rozhodnout, bez dlouhé analýzy. Často ji vnímáme jako "vnitřní hlas" nebo "šestý smysl". Intuice je někdy považována za iracionální nebo duchovní proces. Osobně však intuici vnímám jako pevně zakotvenou v našem mozku a tělesných signálech, vycházející z komplexních neurobiologických procesů.
Intuice je fascinující a komplexní proces. Na jednu stranu můžeme použít rychlé, efektivní rozhodnutí založené na našich zkušenostech a podvědomých vzorcích. Na druhou stranu, však právě v těch podvědomých vzorcích, může být intuice zkreslená předsudky, které máme zakořeněné hluboko v našem mozku. Což ukazuje, že intuice není ani zdaleka "jen pocit", ale že hraje důležitou roli v našem rozhodování, ovšem s určitými omezeními.
Co je intuice z pohledu neurovědy?
Intuitivní rozhodnutí je rychlá reakce mozku, která využívá naše zkušenosti a vědomosti, aniž bychom museli, vše detailně analyzovat. Tento proces není chaotický, ale naopak velmi sofistikovaný, protože náš mozek dokáže rychle spojit různé informace a navrhnout optimální řešení. Né vždy, však musí být intuitivní rozhodnutí správné, dobré je mít na paměti, že vychází z našeho vlastního rámce informací.
Vědecké studie, například práce Danea a Pratta (2007), ukazují, že intuice může být velmi užitečná v situacích, kdy musíme zpracovat složité nebo rozmanité informace. Naše intuice je založena na zpracování obrovského množství dat, které jsme nasbírali během svého života, ať už vědomě, nebo nevědomě. Když tedy překonáme situace, kde náš racionální mozek může pracovat jen s omezeným počtem faktorů, poskytne nám intuice "rychlé odkazy" založené na předchozích zkušenostech. Náš intuitivní mozek zvládne mnohem větší složitosti a dokáže propojit vědomé i nevědomé informace rychleji, než jen naše racionální myšlení.

Proč lidé často nedůvěřují své intuici?
Navzdory tomu, že intuice má pevné základy v mozku, má mnoho lidí problémy ji důvěřovat. Důvodů může být mnoho, zde je velmi malý výčet:
Nedostatek zkušeností: Intuice vychází z podvědomí a zpracovaných zkušeností. Pokud nemáme dostatečně silné zkušenosti v dané oblasti, naše intuice může být nepřesná, což vede k pochybnostem.
Konflikt mezi intuicí a logikou: Někdy je naše intuice v rozporu s logickým uvažováním. Moderní společnost klade velký důraz na racionální myšlení a analytické schopnosti, což může vést k potlačení intuitivních impulzů.
Strach z chyb: Když se spoléháme na intuici, riskujeme, že uděláme chybu. To často vede k tomu, že lidé raději ignorují své intuitivní pocity a rozhodují se výhradně na základě racionální analýzy, nebo pod vlivem okolí, což může být méně efektivní a narušovat sebedůvěru.
Proč neposlouchat pouze intuici?
Intuice je sice rychlá a efektivní, ale může být snadno ovlivněna předsudky. Intuice vychází z vašeho vlastního rámce informací. Ovlivnit ji může například:
Afinitní zkreslení - tendence, které nás nutí dávat přednost názorům lidí, kteří jsou nám podobní.
Konfirmační zkreslení - zase znamená, že si všímáme především informací, které potvrzují naše vlastní přesvědčení, a ignorujeme ty, které by nás mohly vyvést z omylu.
Tělesné pudy a touhy - už tato samotná slova, hovoří za vše, myslím, že není třeba se rozepisovat, často vedou k impulzivním volbám, jež nejsou vždy v našem nejlepším zájmu, ačkoli si pod jejich vlivem, člověk myslí pravý opak.

Tato různá zkreslení nás mohou vést k tomu, že učiníme špatné rozhodnutí, i když se zdá, že nám intuice napovídá něco správného. Proto je důležité nejen naslouchat své intuici a tělesným signálům, ale také jí dávat "kontrolní mechanismus" – tedy propojit intuici s logickým a racionálním zhodnocením situace - TEĎ s ohledem na budoucnost.
Na druhou stranu, někdy nemusíme přesně chápat a přesto, můžeme cítit, že právě toto naše rozhodnutí - je správné. Takové okamžiky jsou často řízeny intuicí, která nás vede cestami, které naše mysl ještě plně neprozkoumala. Důvěra v tento vnitřní hlas může být klíčem k odhalení nových možností a objevování nečekaných příležitostí. Když se vydáváme na cestu do neznáma s otevřenou myslí a srdcem, připraveni přijmout vše, co nám život přinese. Tato schopnost naslouchat svému nitru a jednat podle něj, je často to, co nás odlišuje a umožňuje nám růst a rozvíjet se v autentické bytosti.
Jak spojit intuici a racionalitu?
Jedním z nejlepších způsobů, jak využít sílu intuice i racionality, je kombinace těchto dvou přístupů. Efektivní rozhodování v tom, že si nejprve shromáždíme co nejvíce informací – analyticky, systematicky, racionálně. Nakonec však dáme prostor naší intuici, aby tyto informace zpracovala. Jak postupovat při rozhodování?
Shromážděte fakta : Ať už řešíte partnerský problém, pracovní rozhodnutí nebo osobní dilema, prvním krokem je sběr informací. Požádejte o zpětnou vazbu, konzultujte s kolegy nebo přáteli, analyzujte situaci a prozkoumejte různé alternativy.
Nechte to "uležet" : Poté, co máte všechny dostupné informace, dejte svému mozku čas. Ne nadarmo se říká "vyspat se na to". Já osobně si říkám "Tak se hezky uklidni a pak, se na vše podívej znovu" Během spánku a odpočinku se váš mozek bude zabývat zpracováním všech informací, které jste nasbírali.
Naslouchejte své intuici : Po nějakém čase si dejte prostor pro klidné vnímání své intuice. Jak se cítíš? Jaké myšlenky ti přicházejí na mysl? Váš intuitivní mozek pracuje na propojení všech informací s vašimi minulými zkušenostmi.
Zvažte znovu racionálně : Nyní zkombinujte obě roviny – co vám říká vaše intuice a co jste zjistili racionálně. To vám poskytne nejlepší přehled a zlepší pravděpodobnost, že uděláte správné rozhodnutí.
Jak tedy věřit ve vlastní intuici?
Poznávejte své tělesné signály: Intuice často přichází ve formě tělesných vjemů, naučte se věnovat pozornost těmto signálům a rozpoznávejte, jak se vaše tělo projevuje a reaguje na různé situace.
Pěstujte všímavost: Pomůže vám lépe propojit vaše vnímání s přítomným okamžikem, což podporuje schopnost vnímat jemné signály, které k vám může intuice vysílat.
Vraťte se k rozhodnutí zpětně: Po rozhodnutí, které bylo založeno na intuici, se k němu vraťte a zhodnoťte, jaký byl výsledek. Tímto způsobem se můžete naučit lépe chápat svá zkreslení a to, kdy byla vaše intuice správná, a kdy šlo více o logické myšlení.
Spojte logiku s intuicí: Intuice neznamená ignorovat logiku. Naučte se kombinovat obě tyto složky při rozhodování. Než učiníte zásadní krok, zkuste propojit své pocity s analytickým přístupem a tím, podpořit důvěru v sebe sama.
Hledejte rovnováhu: Klíčem je najít rovnováhu mezi intuicí, logikou a touhou. Každá situace je jedinečná a vyžaduje jiný přístup. Naslouchejte si a nezapomínejte na důležitost objektivního hodnocení a analýzy. Dosáhnete moudřejších a vyváženějších rozhodnutí, která vás budou provázet na vaší cestě životem.
Závěr:
Intuice jako nástroj mozkové efektivity
Intuice není pouhý emocionální impuls, ale velmi sofistikovaný proces, který vychází z tělesné moudrosti a podvědomého zpracování informací naším mozkem. Díky spolupráci různých mozkových struktur, jako jsou bazální ganglia, amygdala, insula a prefrontální kortex, jsme schopni se rychle a efektivně rozhodovat. Přestože, je intuice nesmírně cenným nástrojem, její efektivita roste s našimi zkušenostmi a schopností rozpoznat a správně interpretovat vnitřní signály.
Pokud cítíte, že svému úsudku nedůvěřujete nebo potřebujete podporu při budování důvěry ve své rozhodovací schopnosti a intuici, nebo je chcete více rozvíjet - ráda vám pomohu.
Reference: Dane, E., & Pratt, MG 2007. Zkoumání intuice a její role v manažerském rozhodování. Academy of Management Review, 32 : 33-64. Dijksterhuis, A., & Nordgren, L.F. 2006. Teorie nevědomého myšlení . Perspectives on Psychological Science, 1 : 95-109. Epstein, S., Pacini, R., Denes-Raj, V., & Heier, H. (1996). Individuální rozdíly v intuitivně-zkušenostních a analyticko-racionálních stylech myšlení. Journal of Personality and Social Psychology, 71: 390-405 Kahneman, D., Lovallo, D., & Sibony, O. (2011). Než uděláte to velké rozhodnutí. Harvard Business Review , červen, str. 51–60.