Když se hlava a tělo učí spolu žít

Mnoho lidí se snaží "správně fungovat", hledají rovnováhu, klid a smysl, často si organizují své dny, plní povinnosti, plánují odpočinek, dbají na "zdravou" stravu, zvládají život… a přesto jsou unavení, přetížení nebo vnitřně odpojení. Jedním z častých důvodů je ztráta vztahu k vlastnímu tělu. Ne proto, že by tělo neměli rádi. Ale proto, že se s ním přestali bavit a žijí mnohem více ve své hlavě.

Představme si hlavu a tělo jako dva panáčky, kteří spolu sdílejí jeden život. 

Hlava je ten panáček, který přemýšlí, plánuje, hodnotí a má představy o tom, jak by věci měly vypadat. Touží po smyslu, výkonu, výsledcích a často žije v minulosti a v budoucnosti – v tom, co si myslí, že zná, v tom, co ještě musí zvládnout, vyřešit nebo dokázat. 

Odpočinek pro hlavu často znamená - vypnout výkon, přestat řešit, přetat chtít, dát prostor tichu, klidu, přítomnému okamžiku, ...

Tělo je ten druhý panáček. Ten nemluví slovy, ale signály. Radostí, úlevou, únavou, napětím, bolestí, stažením, hladem, potřebou pohybu nebo naopak klidu. Tělo žije v přítomném okamžiku. Neřeší "mělo by se", ale "jak mi právě je".

Odpočinek pro tělo znamená - zpomalení, pohyb bez cíle a výkonu, uvolnění, spánek, dech, dotek, pocit bezpečí a rytmu, ...

Problém nastává ve chvíli, kdy jeden (hlava - tělo) přestane naslouchat tomu druhému. Hlava jede dál, ale tělo už nemůže. Nebo když se člověk snaží odpočívat hlavou, zatímco tělo zůstává v napětí.

Proč je důležité, aby hlava a tělo byly v souladu? 

Hlava a tělo tvoří jeden nervový a emoční celek. Nejsou to oddělené systémy – neustále si mezi sebou posílají informace prostřednictvím nervové soustavy, hormonů a tělesných pocitů.

• Hlava vyhodnocuje, plánuje, rozhoduje.

• Tělo reaguje dřív než mysl – přes napětí, dech, únavu, bolest, emoce.

Člověk, který se vnímá a respektuje: 

• má více energie,

• cítí se stabilnější,

• dokáže lépe zvládat stres,

• má přirozený kontakt se svými potřebami a hranicemi.

To je stav, který v terapii nazývám vnitřní regulací – sebeobnovou - schopností těla i mysli vracet se do rovnováhy.

Co se stane, když hlava tělo neposlouchá?

• člověk jede podle výkonu,

• potlačuje únavu,

• ignoruje signály těla,

• říká si "ještě to vydržím".

Tělo ale mluví vždy pravdu. A když ho dlouhodobě neslyšíme, začne křičet. Nejprve jemně:

• únavou,

• podrážděností,

• napětím,

• špatným spánkem.

Později silněji:

• úzkostí,

• vyčerpáním,

• psychosomatickými obtížemi,

• bolestmi bez jasné příčiny,

• pocity odpojení od sebe,

• nemocí.

Tělo se dostává do dlouhodobého stresového režimu, ze kterého se neumí samo vrátit. Člověk překročil hranice harmonie a zde, už pak nestačí odjet na dovolenou a odpočívat, ale změna režimu a regenerace. 

Pokud hlava dlouhodobě ignoruje tělesné signály, tělo zůstává ve stresové reakci. Nervový systém je přetížený a napětí se nehromadí jen "v hlavě", ale v celém organismu.

To se může projevovat:

• chronickou únavou
• podrážděností nebo úzkostí
• pocity vnitřního tlaku
• bolestmi zad, hlavy, šíje
• nebo pocitem, že "už toho je nějak moc", aniž by bylo jasné proč

Tělo jako kompas, ne jako brzda