Smrt je téma, kterému se mnozí raději vyhýbají. V naší společnosti je smrt často tabuizována, což jen vyvolává nejasnosti, strach, smutek a emoční nepohodlí. Od dávných dob se lidé snaží najít způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti, a v tomto úsilí pokračují i dnes. Přesto je smrt nedílnou součástí našeho bytí a přijetí tohoto faktu může přinést úlevu a nové porozumění samotnému životu. Smrt nám připomíná hodnotu každého okamžiku a učí nás vážit si toho, co máme, a toho, kým jsme.

Otevřený dialog o smrti 

Mluvit o smrti otevřeně, nám umožňuje zpracovat nejistoty, pocity, obavy a očekávání. Když smrt přijmeme jako přirozenou součást života, naučíme se s ní žít, aniž bychom cítili potřebu ji jakkoli "překonávat" nebo "nebo ji uniknout". Žít s vědomím o své konečnosti, o které nevíme kdy přijde, může vnést větší hloubku do vztahů a vlastního smyslu života. Smrt spavedlivá nebo nespravedlivá? Nikde není psáno, v jakém zdraví a kondici se člověk musí narodit nebo, jak dlouho má žít. Smrt nás potkává za různých okolností a připomíná nám, že každý okamžik života je vzácný, nikoliv zaručený. I s vědomím tohoto faktu, však můžeme vnímat smrt - jako nespravedlivou, i tato nespravednost však vede časem k obrovské vděčnosti a pokoře za život, kdy naše vlastní srdce mělo možnost pocítit vzácný a jedinečný - dotek jiného srdce. 

Smrt jako připomínka hodnoty a vděčnosti 

V různých fázích života máme různé chování a potřeby a smrt ovlivňuje naše rozhodování a motivuje nás k tomu, abychom nacházeli vděčnost i ve zdánlivě běžných chvílích. Vědomí o smrtelnosti nás nejen konfrontuje s naší konečností, ale rovněž nás motivuje k intenzivnějšímu prožívání života, hledání jeho smyslu a akceptaci všech jeho aspektů. Uvědomovat si konečnost u blízké osoby, nám často ukazuje křehkost a vzácnost každého okamžiku, který nás nabádá abychom ve vztazích vytvářeli dostatek prostoru pro porozumění a laskavosti a zaměřovali se na to, co je v životě skutečně důležité. V tomto kontextu nás učí odpouštět – jak sobě, tak ostatním – a plně prožívat přítomnost s jejími hloubkami.

"Smrt i život patří k sobě. Přijměme obojí s laskavostí a vděčností." 

Smutek není nemoc ani něco, co musíme "překonat" 

Ti, kteří prožili hlubokou ztrátu ví, že smutek z jejich života nikdy zcela nevymizí. Smutek se stává stínem, který nás provází, a v některých chvílích, je jeho přítomnost až hmatatelná. Pokud někoho skutečně milujete, smrt blízkého zanechá nesmazatelnou stopu. Smutek není něco, co by šlo jednoduše "nechat za sebou" – učíme se s ním žít, což je jiné než ho zpracovat nebo překonat. Smutek je výrazem lásky a připomínkou hodnoty těch, které jsme ztratili.

Starší lidé obvykle lépe chápou, že ztráty jsou přirozenou součástí života, i když to neznamená, že by pro ně byl smutek méně bolestivý. Ti, kteří zažili smrt partnera po mnoha desetiletích společného soužití, mohou cítit obrovskou prázdnotu, být dezorientovaní v životě a někdy, je jejich zdravotní stav i vážně ohrožen, neboť každá ztráta vám vždy něco vezme. Žal je druhem hlubokého smutku, který ovlivňuje i na naše zdraví. Neexistuje žádný pevně stanovený časový rámec pro to, jaké emoce prožívat, jak se chovat a jak dlouho je v pořádku truchlit – myslím, že ve smrti a smutku je povoleno cítit vše, každý z nás prochází tímto procesem jinak, podle své víry, pohledů, potřeb a možností.

Podpora v těžkých obdobích 

V těchto náročných časech by rodina a přátelé, měli být prvotní a hlavní oporou, ale bohužel to tak vždy není. Někteří lidé se mohou cítit nepochopení nebo mají pocit, že jejich emoce jsou zlehčovány, a v takových chvílích může být pomoc terapeuta velmi prospěšná. Setkávám se s klienty, kteří se potýkají s pocity smutku, žalu, viny, ale i hněvu a potřebují pomoc při zpracovávání složitých emocí, aniž by byli tlačeni ke "smíření" nebo "uzavření kapitoly". Tyto pocity nejsou projevem slabosti, ale naopak hlubokým smyslem pro zodpovědnost a lásku k těm, které ztratili. Smutek není porucha nebo nemoc, truchlení je přirozený proces, který reflektuje hloubku ztrát, a nelze jej vyléčit. Dnešní společnost, která se tématu smrti spíše vyhýbá, si nemusí uvědomovat, co je při smutku normální.

Pomoc a důstojné odevzdání 

Smutek je přirozenou reakcí našeho těla na lásku, a je důležité tuto skutečnost respektovat a ctít. Ve své poradně "Spokojené místečko" nabízím bezpečný prostor, kde se můžete otevřeně podělit o své pocity, hledat nové perspektivy a najít způsob, jak se vyrovnat se ztrátou vlastním tempem a podle svých potřeb. Kombinuji vědecky podložené nástroje psychologie ve spojení s transpersonálním pohledem, který prohlubuje porozumění lidské duši. Tento přístup usnadňuje akceptaci reality ztráty a učí respektovat emoce. Přijetí ztráty neznamená zapomenutí ani potlačení bolesti, ale spíše umožnění smutku, aby existoval jako projev lásky k těm, které jsme ztratili. 

Pomáhám klientům přijmout smutek jako přirozenou reakci na lásku, což jim umožňuje pokračovat v životě, aniž by museli "zapomínat" nebo "nechat minulost za sebou". Pokud hledáte podporu nebo prostor pro sdílení svých pocitů, neváhejte se na mě obrátit. Jsem zde, abych vám pomohla projít tímto obtížným obdobím a najít cestu k hluboké radosti a smíření.

Máte nějaké dotazy? Zajímá vás, jak vám mohu pomoci ?

Kontaktujte mě online nebo si rovnou napište o svůj termín.

Můžete mi i zavolat 604 525 753 

Nejnovější články na mém blogu

Přečtěte si jako první, co je nového