Všichni je znáte – emoce, pocity, myšlenky. Ale víte opravdu, co znamenají a jak vás ovlivňují v každodenním životě? V mé terapeutické praxi se často setkávám s otázkou:

"Co vlastně cítím? A proč se mi to děje?"

Lidé si často nejsou jisti, zda to, co zažívají, je emoce, tělesný pocit, nebo myšlenka, která "je jen v hlavě". A přitom právě porozumění rozdílu mezi emocí, pocitem a myšlenkou, je zásadní k tomu, abychom si mohli více rozumět – a tím, se i lépe rozhodovat, pečovat o sebe a reagovat s větší lehkostí. Z terapeutického pohledu je dobré tyto tři složky našeho vnitřního světa rozlišovat. Každá z nich hraje v našem prožívání jinou roli – a každá se odráží nejen v hlavě, ale i v těle.

Emoce – první reakce mozku a těla 

Emoce nejsou slabost ani přítěž. Jsou to velmi staré a moudré biologické reakce mozku a těla, které vznikají ve zlomcích vteřiny – ještě dříve, než si je stačíme uvědomit. Vznikají v limbickém systému mozku a jejich úkolem je chránit nás, varovat, nebo nás naopak podpořit v otevření se.
Radost, strach, smutek, vztek – každá z těchto primárních emocí se okamžitě promítá i do těla: napětí v hrudi, třes v rukách, tíha v břiše, sevření hrdla… 

Pocit – když se emoce dostane do vědomí 

Pocit je to, jak emoci vědomě vnímáme. Je to to, co si dovolíme pojmenovat – "cítím úzkost", "je mi těsno", "něco mě svírá". A právě v tuto chvíli se často otevírá prostor pro změnu: když si připustíme, jak se vlastně máme, můžeme si vybrat, jak s tím dál naložíme. V hlavě se začnou otevírat kruhy myšlenkových vzorců, nejčastěji ty, které nejvíce používáme.

Myšlenky – tichý režisér našeho vnitřního filmu 

Naše myšlenky formují naši zkušenost. Jsou jako scénáře, které si mozek přehrává – někdy podpůrné, jindy zraňující. A právě tady je důležité uvědomit si jednu věc:

👉 Mozek nerozlišuje mezi tím, co se skutečně děje, a tím, co si jen představujeme.

To znamená, že pokud si představujeme, že selžeme, že nás někdo odmítne, že se něco pokazí, tělo začne reagovat, jako by to byla realita. Zrychlí se tep, stáhne se dech, dostaví se napětí.

A tím se můžeme snadno ocitnout v iluzi – vnitřním světě domněnek a představ, které nemají oporu ve faktech. Ztrácíme kontakt s tím, co se děje tady a teď. Zůstáváme v hlavě, zatímco tělo už reaguje strachem. A právě tehdy může být velmi léčivé se zastavit a zeptat se:

"Jaká jsou fakta - teď? Nebo je to jen moje domněnka -  která mě odvádí od přítomnosti?"

Příklad z praxe: Když domněnka vypadá jako skutečnost 

Představte si tuto situaci klienta, který zjistí, že má poruchu na autě. Zavolá tedy do servisu a popíše situaci. Opravář – pouze na základě popisu po telefonu – odhaduje, že oprava může být náročná a velmi drahá, možná až třikrát více, než klient čekal. V tu chvíli se v klientovi spustí lavina:

• Prožívá šok, stres a strach,

• Objevují se myšlenky jako "To nezaplatím… budu bez auta… co když je to neřešitelné?"

• Tělo reaguje: napětí, nespavost, sevření žaludku, podrážděnost.

A co víc – klient se v rozrušení obrací na svou rodinu a blízké. Volá, píše, sdílí obavy, maluje nejčernější scénáře. Rodina – ve snaze mu pomoci – začne také reagovat na domněnku jako na fakt. Zvedá se vlna: "To je hrozné! To už dnes člověk nezaplatí! Co teď budeš dělat?" Atmosféra doma houstne. Realita, se ale ještě nestala. 

O pár dní později, když opravář auto skutečně prohlédne, zjistí, že závada je zcela jiná a oprava bude rychlá a cenově přijatelná.

Co z toho plyne?  Tato situace ukazuje, jak snadno nás mysl může odvést od přítomnosti. Stačí předpoklad, telefonní odhad, jedna domněnka – a tělo i okolí reagují, jako by šlo o nepopiratelný fakt. 

• Mozek nerozlišuje mezi realitou a silně prožívanou představou.
• A když domněnky sdílíme dál, začínáme kolem sebe šířit emoční realitu, která nemusí být pravdivá – a dokáže iluzorním faktem zatížit i naše blízké.

Naše rozhodování 

Naše rozhodnutí nejsou čistě logická. V každém rozhodnutí se mísí emoce, pocity a myšlenky. Pokud, ale nerozlišujeme, co je skutečné a co, skutečně se právě teď děje a co, je jen naše reakce na představu, můžeme se rozhodovat ze strachu, touhy, chtíče, napětí nebo starého zranění. Tělo ztuhne, dech je mělký, mozek reaguje v režimu "útok, zamrznutí nebo útěk".

Je to vaše téma? V bezpečném prostoru mé terapeutické poradny - osobně neno online se společně podíváme na vaše vnitřní mapy – emoce, tělesné vjemy, vztahy i hodnoty, které jsou pro váš spokojený život důležité.